Smutek & Samota
30. června 2007 v 10:36Komentáře
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
cc to je ty smytná couro :?? :-D ses trupka cc ? prosim te radsi si bez psat svoje sad story na jinej blog ju ?? se mej ty žaludeční štávo !!
Ti ujela ruka co voe?:-)) Vis co je to sarkasmus....?Hehe, asi ne , ze:-)!
až když se člověk loučí s někým koho měl rád,teprve pak si uvědomí jak ho vlastně miloval...
nehldej smrt. ona si tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho...
všechno ztratit znamena všechno pochopit...
svět je smutnej.člověk žije aby zemřel a mezi tim se někdy cítí hůř než kdyby nežil. cítí že smrt je vysvobozením. pro někoho ano pro jiného nikoliv. každý má svůj svět,svůj život ve kterem se cítí jako král nebo jako otrokale oba chtěji žít dál. nechtějí do ničeho. co když ale namají lásku. chtějí žít?
bohužel už mně taky něco takovího potkalo s jednim klukem...jmenuje se kuba a ma přezdívku miky...laska moje mališká můj milášek
toto je uz ina rec!!!!obrazky su uzasne...
Ležíš mi v žaludku, jako jídlo, snad otrávene, protože ho nemohu strávit, rvou se o tebe mé žaludeční šťávy a nejraději bych tě vydávila, ale to nejde, vydávit jed jež ti koluje v žilách. A nejde to protože jed je láska a já tě miluji. A třebaže ve mně, já netuším kde jsi, s kým, co chceš a co děláš, a to je dobře, nevíš že způsobuješ mé závratě a celodenní nevolnost, nevíš, že se v noci toulam městem a hledám třeba jen závan tvého doteku, nevíš jak moc způsobuješ mou otravu alkoholem, a kdybych mohla, tak se ti stejně do obličeje vysměji a řeknu, že ty nyjsi hoden byť jen líbat prach z cesty jíž jsem prošla. A stejně křičím touhou, po té bolesti jež mi způsobuješ a na kolenou prosím ještě naposled jeden polibek smrti...